Tepelná izolace je u ploché střechy jedním z nejdůležitějších prvků celé konstrukce. Na rozdíl od šikmých střech zde izolace neplní pouze funkci tepelné ochrany, ale často zároveň slouží jako podklad pro hydroizolaci. Proto musí splňovat i další požadavky, zejména dostatečnou pevnost, stabilitu a odolnost vůči zatížení.

Při výběru izolace proto nestačí sledovat pouze tepelný odpor materiálu. Důležité jsou také mechanické vlastnosti, požární odolnost, způsob montáže a samozřejmě cena. U rekonstrukcí starších střech je navíc nutné zohlednit i plošnou hmotnost izolace, protože nosnost původní konstrukce může být omezená.

Jedním z problémů některých materiálů může být rozměrová nestálost. Například u polystyrenu mohou časem vznikat mezery mezi deskami, které vytvářejí tepelné mosty a mohou negativně ovlivnit hydroizolační vrstvu. V těchto místech se může zadržovat voda, což urychluje stárnutí střešní krytiny.

Velkou roli hraje také tuhost izolace. Pokud je příliš měkká, může při běžné kontrole střechy docházet k deformacím, které mohou poškodit hydroizolaci a zkrátit životnost střechy.

Při návrhu skladby ploché střechy je vhodné vycházet z normy ČSN 73 0540 – Tepelná ochrana budov, která stanovuje požadované hodnoty součinitele prostupu tepla (U). Tyto požadavky je nutné dodržet zejména při výstavbě nových budov nebo při významných rekonstrukcích.

Neexistuje však univerzální typ tepelné izolace, který by byl ideální pro všechny ploché střechy. Vždy záleží na konkrétní konstrukci a způsobu využití střechy. U běžných střech rodinných domů se při výběru izolace nejčastěji zohledňují tři základní faktory: cena materiálu, způsob provedení střešního pláště a požadavky na požární odolnost.

Více zde