Podkroví s instalovanými střešními okny vypadá vždy lákavě a vyzývá k posezení s výhledem do mraků. Pokud vám ale z oroseného skla bude kapat na nos, je po romantice. Tento jev se nazývá kondenzace a vzniká srážením vodních par ze vzduchu na chladném povrchu. Zatímco v přírodě je běžnou součástí koloběhu vody, v interiéru její tvorba rozhodně žádoucí není.

Střešní okno je nejchladnějším prvkem v jinak zatepleném střešním plášti, takže ke kondenzaci dochází nejčastěji na něm. Ovlivnit dodatečně teplotu okna je technicky náročnější, ale co určitě můžete, je snížit vlhkost vzduchu v podkroví. Jak zásadní je to opatření, vyplývá z fyzikálních zákonů: zatímco při optimální vlhkosti 40 % dojde na povrchu okna ke kondenzaci až při velice nízké teplotě 7 ºC, při vlhkosti zvýšené na 65 % je to už při teplotě 14 ºC!

Přitom vlhkost vzduchu upravíte poměrně snadno, buď odstraníte příčiny jejího vzniku nebo budete řádně větrat. Protože většinu aktivit zvyšujících vlhkost vzduchu, jako vaření nebo praní, nemůžete obvykle zcela vynechat, je větrání hlavním řešením.

Pokud si střešní okno teprve pořizujete, pak problémům s kondenzací můžete předejít správnou volbou střešního okna. Pro tepelně izolační vlastnosti je zcela zásadní, aby se rám okna v důsledku rozdílných teplot interiéru a exteriéru nedeformoval kroucením a svěšováním. Vytvořenou spárou mezi rámem a křídlem okna by pronikal průvan a ochlazoval sklo!

Neméně důležitá je kvalita montáže střešních oken. Rosení ovlivňuje také tvar ostění kolem střešního okna. Neměl by bránit cirkulaci vzduchu kolem okna, která je dalším opatřením, jak snížit riziko tvorby kondenzace na okně.